Do jaké míry můžeme důvěřovat sledování divoké zvěře pomocí GPS? Hodnocení polovolně se vyskytujícího ibise chocholatého (Nipponia nippon).

Časopis:PeerJ, 6, s. 5320.

Druh (ptačí):Ibis chocholatý (Nipponia nippon)

Abstraktní:

GPS sledování se v posledních desetiletích stále častěji využívá pro studium volně žijících živočichů, ale jeho výkon nebyl dosud plně posouzen, zejména u nově vyvinutých lehkých vysílačů. Posoudili jsme výkon osmi GPS vysílačů vyvinutých v Číně jejich připojením k ibisům chocholatým (Nipponia nippon) uzavřeným ve dvou aklimatizačních klecích napodobujících skutečná stanoviště. Vypočítali jsme vzdálenost mezi GPS pozicemi a těžištěm klecí jako chybu polohy a k definování přesnosti jsme použili 95% (95. percentil) chyby polohy. Úspěšnost polohování dosáhla v průměru 92,0 %, což je mnohem více než v předchozích studiích. Lokality nebyly rovnoměrně rozděleny podle třídy polohy (LC), přičemž lokality LC A a B představovaly 88,7 %. Pozorovaná 95% chyba polohy v lokalitách LC A (9–39 m) a B (11–41 m) byla poměrně přesná, zatímco v lokalitách LC C a D bylo detekováno až 6,9–8,8 % nekvalitních lokalit s chybou polohy > 100 m nebo dokonce > 1 000 m. Úspěšnost a přesnost určování polohy se mezi testovacími lokalitami lišily, pravděpodobně kvůli rozdílné struktuře vegetace. Tvrdíme tedy, že testované vysílače by mohly poskytnout velkou část vysoce kvalitních dat pro jemnoměřítkové studie a řadu nekvalitních lokalit, které vyžadují pozornost. Navrhujeme, aby se jako měřítko přesnosti určování polohy pro každou lokalitu místo LC (horizontální ředění přesnosti) uvádělo HPOD (horizontální ředění přesnosti) nebo PDOP (poziční ředění přesnosti), aby se zajistila identifikace a filtrování nepravděpodobných lokalit.