Výběr víceúrovňového biotopu dvěma ubývajícími druhy východoasijských vodních ptáků v jejich hlavní jarní zastávkové oblasti.

Časopis:Ekologické indikátory, 87, s. 127–135.

Druh (ptačí):Husa běločelá (Anser albifrons), husa běločelá (Anser serrirostris)

Abstraktní:

Zvířata reagují na své prostředí v mnoha prostorových měřítcích, z nichž každé vyžaduje různá ochranářská opatření. Vodní ptáci jsou klíčovými bioindikátory globálně ohrožených mokřadních ekosystémů, ale jejich mechanismy výběru stanovišť v různých měřítcích byly studovány jen zřídka. Pomocí dat ze satelitního sledování a modelování maximální entropie jsme studovali výběr stanovišť dvou ubývajících druhů vodního ptactva, husy běločelé (Anser Albifrons) a husy bělohlavé (A. serrirostris), ve třech prostorových měřítcích: krajina (30, 40, 50 km), potravní oblast (10, 15, 20 km) a hřadování (1, 3, 5 km). Předpokládali jsme, že výběr stanovišť v měřítku krajiny byl založen především na relativně hrubých krajinných metrikách, zatímco pro výběr stanovišť v měřítku shánění potravy a hřadování byly zohledněny podrobnější krajinné prvky. Zjistili jsme, že oba druhy vodních ptáků preferují oblasti s větším procentem mokřadů a vodních ploch na úrovni krajiny, agregované vodní plochy obklopené rozptýlenou ornou půdou na úrovni potravy a dobře propojené mokřady a dobře propojené středně velké vodní plochy na úrovni hřadování. Hlavní rozdíl ve výběru stanovišť u těchto dvou druhů se projevil na úrovni krajiny a potravy; faktory na úrovni hřadování byly podobné. Navrhujeme, aby se ochranářské aktivity zaměřily na posílení agregace a propojení vodních ploch a mokřadů a na rozvoj méně agregované orné půdy v okolí. Náš přístup by mohl vést postupy ochrany vodních ptáků a management mokřadů tím, že by poskytoval účinná opatření ke zlepšení kvality stanovišť tváří v tvář změnám životního prostředí vyvolaným člověkem.